Základní umělecká škola Ostrov | Divadelní klub HopHop

Angatar

Příběh eskymáckého chlapce Angatara

The story of Angatar, an Inuit boy mocked by everyone for his inability to spear-throw. To prove himself, he recklessly ventures into seal hunting, only to get lost. He manages to save himself on an ice floe that carries him to another tribe in Greenland. There, by hunting a bear, he regains his lost confidence.

Jaká to ouzkost

po samotě toužit

uprostřed veselejch přátel

po mrazivý samotě toužit

Hrají:

Angatar Viktor Majkus

Utaka Adéla Hájková

Osarkrark Ella Zeroniková

Hullok Samuel Tomáš Machač

Inuité z Ikariku, příbuzné Hulloka, psi, kry, vítr Nela Bufková

Ivana Chernyavska

Vendula Poláková

Karolína Pöseltová

Kateřina Staňková

Natálie Szabo

Sestavení příběhu soubor HOP-HOP

Režie a scénář Irena Konývková

Střih hudby Petr Tyr

Šití kožíšků Libuše Kohútová

Výroba Eskymáků v kánojích Libor Jirka

Děkujeme Markétě Jandové za workshop, který nás v našem pohybovém vyjádření značně posunul. A Davidu Ublaniči za vniknutí do tajů led světel.

Eskymáci či Inuité („Lidé“) je název pro skupinu domorodých obyvatel severní části Severní Ameriky (Kanada, Grónsko). Hovoří eskymácko-aleutskými jazyky. Některá inuitská slova přešla do evropských jazyků, např. anorak, kajak, nanuk, iglú, malamut.

Slovo Eskymák (Eskimo) pochází z algokinských jazyků severoamerických Indiánů. Nejčastěji se uvádí etymologie z kríského slova askamičiw, doslova „On to jí syrové“ nebo „Jedlík syrového masa“. Část Inuitů vnímá slovo Eskymák jako urážlivé.

Inuité jsou mírumilovní lidé, mezi sebou většinou nevedli války a neznali pojem otroctví. Spory uvnitř komunity se často řešily formou řečnického či písňového souboje.

Z dopravních prostředků využívali hlavně čluny, zatímco kajak je štíhlý, uzavřený člun pro jednoho člověka, využívaný hlavně lovci, větší otevřený umiak používaly ženy při stěhování a muži k lovu velryb.

Studiem života Eskymáků se zabýval i slavný cestovatel, spisovatel a etnograf Miloslav Stingl. Za Eskymáky severovýchodní kanadské Arktidy vedla jedna z jeho prvních zámořských cest. Své zkušenosti popsal v příběhu Ztracený Eskymák, který se pro nás stal při tvorbě příběhu velkou inspirací, stejně jako i sbírka inuitské poezie Písně vrbového proutku.

Dnes do života Inuitů zasáhla nová technická doba, která ničí jejich původní tradice. Ještě větším problémem je ale oteplování Arktidy a rychlé tání mořského ledu. V Arktidě žije přibližně 150 tisíc lidí na ostrovech u Aljašky a Kanady a v Grónsku. Kdyby jim led roztál, neměli by kde kotvit ani kde žít.

Původní životní styl Inuitů z mnoha míst vymizel již v 60. letech: Začali být zcela závislí na západních komoditách, přišli o soběstačnost, a tím také o své dědictví. Zdraví jim podlomily dřív neznámé nemoci jako obrna či tuberkulóza, křesťanství proměnilo kmenový žebříček hodnot a dostupnost potravin dovolila usídlit se trvale. Jenže ne všichni novou éru přijali snadno, a mezi Inuity tak panuje až překvapivě vysoká míra sebevražd: V Grónsku si jich vezme život 85 ze sta tisíc, a v Kanadě dokonce sto – tedy desetkrát víc než ve zbytku populace.

O souboru HOP-HOP

Soubor HOP-HOP pod vedením Ireny Konývkové má na svém kontě 100 premiér, mnohé z inscenací byly viděny na národních přehlídkách všeho druhu či na mezinárodních a světových festivalech /v Itálii, Anglii, Rakousku, Německu, Švýcarsku, Litvě, Slovensku, Belgii, Lucembursku, Polsku, Indii.../.

Pro členy této skupiny je „Angatar“ pátou inscenací (1. Človíček a ovečky /2017/, 2. Natálčin andulák /2021/, 3. Vilma běží o život /2022/, 4. Nová holka, Strachy, Ruby a Garnet, Poslíček /2023/ - inscenace s menším počtem herců). Každý si ale vyzkoušel i dramatické výstupy spojené v pořady Věřte, nevěřte /2018/, či Být či nebýt /2020/.

The ensemble HOP-HOP, directed by Irena Konyvkova, has played its performances for 43 years and it has already performed more than 100 premieres, mostly with the national festivals of the various types of theatre participation. The group also participated on many international and world festivals /in Italy, England, Austria, Germany, Switzerland, Lithuania, Slovakia, Belgium, Luxembourg, Poland, Russia, India,

This group of the ensemble already created several productions: Človíček a ovečky /2017/, Věřte, nevěřte /2018/, Být či nebýt /2020/, Natálčin andulák /2021/, Vilma běží o život /2022/, Strachy, Nová holka, Ruby a? Garnet, Poslíček /2023/.

Premiéra: 19. dubna 2024

Divadelní soubor HOP-HOP Ostrov