Autor: Elfride Kuhrová / Hana Trázníková
Režie: Hana Trázníková
Scénář: Hana Trázníková
Scénografie: BaF
Hudba: K. Hašler , Johann Strauss a BaF
Inscenace vznikla podle deníku německé dívky Frídy Kuhrové (1902 – 1989), který si psala za 1.světové války ( s použitím dalších materiálů, zejména z knihy T. Dearyho Mizerná první světová Válka). Osudy některých postav jsou pozměněny – spojují události ze života více lidí, aby ukázaly širší obraz války a doby. Pro soubor bylo velmi zajímavou výzvou ztvárnit na jevišti osudy a názorové proměny stejně staré dívky, která se narodila v jiné, mnohem těžší a složitější době.
Frídin deník (na počátku války je jí 12 let) je velmi zajímavým obrazem války v zázemí a dokumentem o změně v uvažování lidí vlivem propagandy i vlastních zkušeností.
Frída, stejně jako většina lidí své doby byla zasažena ideologickou manipulací mocných a v prvních obrazech Inscenace se naivně raduje ze začátku války. Matka Frídě v jejím hledání vlastního názoru na svět nijak nepomáhá. Více než výchova dětí jí zajímá její práce v berlínské hudebnědramatické škole a Frídu svěřuje příbuzným na venkově. Proto se v naší inscenaci neobjevuje matka jako živý člověk, ale její existenci připomínají jen šaty na věšáku. Frídin bratr willi sní o vojenských dobrodružstvích, zatají svůj skutečný věk, uteče z domova a dobrovolně narukuje. Frída se usilovně snaží být vzornou dcerou svého bojujícího národa – plete ponožky pro vojáky, přispívá do všech sbírek, roznáší na nádraží jídlo a pití vojenským transportům, postupně však u ní vítězí zdravý rozum. její důvěra v hesla o nutnosti boje i hrdinství se začne lámat už několik měsíců po vypuknutí války: Bratr Frídiny kamarádky Gretel padne v boji, zemí proudí utečenci z pohraničí – zachránili jen holý život, nemocnice se plní raněnými, na frontě ani v zázemí není co jíst, Willi v armádě trpí - nakonec se zblázní z hluku palby a hrůz zažitých na bojišti... Všechny tyto zkušenosti přesvědčují postupně Frídu o zbytečnosti a nesmyslnosti války. V posledním obraze přichází Frída s Gretel na hřbitov zajatých nepřátel. na začátku války se tam tajně staraly o hroby. Tehdy tam bylo pochováno pár mrtvých, na konci války se však hřbitov táhne do nedohledna: „ Kdyby se každý mrtvý voják stal hvězdou, bylo by jich na nebi tolik, že bychom nepotřebovali ani slunce, ani měsíc...“
Poznámka o dalších osudech Frídy: Po válce se stala tanečnicí (Jo Mihaly) a provdala se za herce židovského původu Leonarda Steckela. Patřila k levicově orientovaným umělcům. Po nástupu nacistů k moci byla vyzvána, aby tančila v kulturních nacistických propagačních programech. Když odmítla, bylo jí zdvořile doporučeno, aby opustila Německo. Příštího rána odjela s rodinou do Švýcarska, kde se později stala spisovatelkou
BaF - dříve Tajgystajgi podle maskota, plyšového tygra. Nyní, když členové souboru povyrostli a dali se na módu, si odvodili název podle svého oblíbeného módního doplňku . divadelní zkušenost jednotlivých členů souboru je různá. Nejstarší začali hrát v souboru před sedmi lety, máme ale i dva nováčky, kteří přišli letos a „Nejdřív se nedělo nic...“ je jejich první inscenace. Soubor v jeho dnešní podobě vznikalpostupným přibíráním kamarádů čtyř služebně nejstarších členů. Zvláštním specifikem souboru je, že většina jeho členů Inscenace raději vymýšlí, než pak hraje při reprízách. I z toho důvodu v poslední době zkoušíme natáčet vlastní filmy.
Sobota 30. 4.
10.00 BAF Praha CZ „Nejdřív se nedělo nic...“ MINIDIVadélko II.
12.00 BAF Praha CZ „Nejdřív se nedělo nic...“ MINIDIVadélko III.
Copyright © 2008 - 2013 All rights reserved. Powered by: www.valid.cz | Design: www.rrsoft.cz